Konsolidace aneb cesta k optimalizaci a efektivitě

Konsolidace (výrobních a/nebo skladových celků) je jedním z nejpraktičtějších způsobů, jak tuto otázku uchopit. Neznamená automaticky „všechno do jedné haly“ – může jít o sloučení vybraných aktivit, změnu rolí jednotlivých lokalit (např. z výrobního závodu na finální kompletaci a distribuci) nebo přechod na model centrálního uzlu doplněného menšími satelity. Společným cílem těchto kroků bývá zjednodušení topologie, odstranění duplicity a zlepšení toku materiálu i informací napříč celou firmou.

V praxi se impulzy k samotné konsolidaci liší, nejčastěji však zahrnují růst a potřebu navýšení kapacit, tlak na fixní i variabilní náklady, nedostupnost kvalitní pracovní síly, změny portfolia, sjednocení po akvizici nebo cíle v oblasti ESG. Zároveň často platí jedno společné pravidlo – roztříštěná síť provozů zvyšuje složitost řízení, komplikuje plánování, zhoršuje využití kapacit technologií i pracovní síly a vytváří skryté náklady, které nejsou ve finančních výsledcích na první pohled vidět.

U skladů je efekt konsolidace obvykle nejrychleji měřitelný. Provoz jednoho dobře navrženého a vytíženého skladu bývá z pohledu jednotkových manipulačních nákladů efektivnější než několik menších skladů obsluhujících stejný trh. Větší počet lokalit znamená více převozů, více nakládek a vykládek, vyšší nároky na plánování i vyšší riziko nevyvážených zásob (na jedné straně přebytek, na druhé nedostatek). Konsolidace proto typicky přináší úspory z rozsahu, jednodušší logistiku a často i snížení zásob díky centralizovanému řízení dostupnosti. Vedle toho může mít pozitivní dopad i na uhlíkovou stopu, a to tím nejpraktičtějším způsobem – omezením zbytečných přesunů a lepším využitím přepravních kapacit.

U výroby je konsolidace zpravidla složitější a vyžaduje delší a náročnější přípravu. Přesuny technologií narážejí na technická omezení (napojení na energie a média, stavební připravenost, bezpečnost práce a kvalifikace obsluhy), na požadavky kvality a validace (zejména v regulovaných odvětvích) i na realitu starších výrobních zařízení, kterým může chybět kompletní dokumentace. Nejde však o neřešitelnou disciplínu – spíš o téma, které vyžaduje důsledné plánování, realistický harmonogram a jasně řízená rizika ještě předtím, než se cokoliv začne fyzicky stěhovat.

Kde začít?

Prvním krokem konsolidačního projektu by měla být důkladná analýza současných provozů a procesů – cílem je zachovat to, co funguje, a zlepšit to, co ne. Je potřeba zmapovat, jak probíhá výroba a logistika v současných lokacích: materiálové toky v areálu, kapacity a využití výrobních hal i skladů, úroveň zásob, výkon strojů, vytíženost pracovní síly apod. Cílem je identifikovat úzká místa (bottlenecky), která brzdí současný provoz, a pojmenovat konkrétní příležitosti ke zlepšení. Bez detailního pochopení stávajících operací je vždy riskantní navrhovat významné změny, které mají zásadní dopad na fungování firmy.

Kvalitní a datově podložená analýza pomůže zároveň určit, jaké změny konsolidace musí přinést – například které kapacity je nutné navýšit, které procesy zjednodušit či automatizovat, a jaký objem výroby a skladování má nové konsolidované centrum zvládnout. V případě změn v dodavatelsko-odběratelském řetězci nebo v nastavení dodacích podmínek doporučujeme zrevidovat stávající DPH a celní režim, aby byl do budoucna správně nastaven. Pokud se změny týkají vnitroskupinových vztahů, je zároveň zásadní zvážit možné dopady do nastavení převodních cen. Právě tyto dvě oblasti bývají opomíjené a finanční správa se na ně v současné době zaměřuje.

Dalším zásadním rozhodovacím bodem je automatizace a robotizace – téma, které již dávno není výhradou pouze největších hráčů na trhu, ale i středně velkých a v některých případech i menších subjektů. Rozhodování o míře automatizace (např. automatizované skladové systémy, robotizace výroby, AGV technika ve skladech apod.) patří mezi strategické kroky, které je vhodné řešit už při návrhu konsolidace. Základem pro toto posouzení je analýza současných operací a predikce budoucího růstu firmy – automatizace dává smysl zejména tam, kde současné procesy vyžadují hodně manuální práce nebo kde plánovaný objem logistických operací překročí efektivní kapacitu ručních procesů. V oblasti automatizace nabízí stát veřejnou podporu ve formě grantů a investičních pobídek. Při využití moderních AI technologií ve skladech je však nutné postupovat v souladu s AI Actem, který postupně zavádí nová pravidla. S těmito oblastmi vám naši kolegové z daňového a právního oddělení rádi pomohou.

Na co nezapomenout?

Dává pro nás konsolidace smysl?

Tato otázka otevírá celou úvahu a obvykle na ni nelze odpovědět během jedné manažerské porady. Ať už je úvodní impuls jakýkoliv, kromě externích vlivů zůstává klíčový i strategický záměr a vize vlastníků a top managementu. V praxi proto postupujeme často formou scénářů. Konsolidace je jen jednou z možností – vedle modernizace stávajících lokalit, změny rolí provozů, kombinace s externí kapacitou nebo úpravou obchodního modelu. Scénáře se dále rozpracovávají do dalších podvariant a analyzují, aby bylo možné udělat rozhodnutí, které je dlouhodobě udržitelné a proveditelné.