E-invoicing

Iniciativa ViDA představuje komplexní reformu systému DPH v Evropské unii, jejímž cílem je dosažení vyšší míry digitalizace DPH reportingu, která by měla umožnit efektivnější výběr DPH, zjednodušení daňových povinností a omezení daňových podvodů, zejména v oblasti přeshraničních transakcí. Návrh reaguje na rostoucí význam digitálních obchodních modelů a potřebu modernizovat pravidla DPH tak, aby odpovídala současné ekonomické realitě a technologickému vývoji v rámci EU.

Legislativní rámec ViDA je tvořen třemi klíčovými právními předpisy:

• Směrnicí Rady (EU) 2025/516, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty.
• Nařízením Rady (EU) 2025/517, kterým se mění nařízení (EU) č. 904/2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty, zejména za účelem posílení administrativní spolupráce mezi členskými státy a zavedení centrálního systému VIES.
• Nařízením Rady (EU) 2025/518, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 282/2011, upravující informační povinnosti u vybraných režimů DPH.

Tyto předpisy společně vytvářejí jednotný rámec pro digitální reportování vybraných údajů o DPH na úrovni EU.

ViDA jako celek je tvořena třemi pilíři, kdy na prvním z nich, Digital Reporting Requirements (DRR), je postaven unijní rámec pro povinné digitální reportování a využití strukturované elektronické fakturace výhradně v oblasti přeshraničních transakcí mezi členskými státy EU.

EU tedy prostřednictvím ViDA vytváří společná pravidla pro elektronický reporting a práci s fakturačními daty na úrovni přeshraničního plnění. Pro společnosti to znamená nutnost jasně rozlišovat mezi lokální elektronickou fakturací a souvisejícími povinnostmi a požadavky vyplývajícími z DRR v rámci ViDA, které se uplatní pouze na transakce na úrovni EU. Lokální elektronická fakturace zůstává zatím plně v kompetenci jednotlivých členských států.

V řadě členských států EU dochází k postupnému zavádění povinných B2B systémů elektronické fakturace, které se vztahují výhradně na tuzemská plnění a jsou upraveny a spravovány v rámci vnitrostátní legislativy (např. v Itálii, Maďarsku, Polsku, Francii či na Slovensku). Tyto systémy nejsou jednotné – mohou mít podobu centrálně řízených státních platforem nebo decentralizovaných řešení založených na síti certifikovaných poskytovatelů. Každý členský stát si přitom samostatně stanovuje jejich rozsah, požadovanou strukturu dat i technické a procesní parametry.

Slovensko je příkladem země, která buduje vlastní národní systém elektronické fakturace pro B2B transakce nezávisle na iniciativě ViDA. V současné fázi se jedná o lokální opatření zaměřené na digitalizaci tuzemské fakturace a souvisejícího reportování vůči slovenské finanční správě, přičemž tento režim zůstává oddělený od budoucích povinností vyplývajících z ViDA v oblasti přeshraničních plnění. Pro společnosti tak bude zásadní důsledně rozlišovat mezi slovenskými lokálními požadavky a samostatným harmonizovaným rámcem EU vyplývajícím z ViDA.

Podrobnější informace k připravované elektronické fakturaci na Slovensku jsou dostupné na webových stránkách Deloitte Slovensko.

V České republice zatím není zavedena plošná povinnost elektronické fakturace v B2B segmentu, avšak s ohledem na vývoj v okolních zemích a na přijatý evropský legislativní rámec ViDA je zřejmé, že s přípravami je vhodné začít co nejdříve. Elektronická fakturace a využívání strukturovaných dat se postupně přestávají omezovat pouze na národní úroveň a stále více se stávají integrální součástí širší digitální transformace daňové agendy v rámci Evropské unie.

Tento vývoj je zvláště relevantní pro české společnosti, které z České republiky řídí činnosti i v dalších státech, typicky například na Slovensku, kde se připravuje zavedení povinného režimu elektronické fakturace pro lokální transakce. V praxi to znamená nutnost souběžně zvládat více paralelních přístupů – lokální povinnosti elektronické fakturace v jednotlivých zemích a současně samostatný evropský rámec ViDA pro přeshraniční plnění. Bez včasné a systematické přípravy může tento stav vést k výraznému nárůstu složitosti procesů i nároků na IT infrastrukturu.

Současně je třeba mít na zřeteli časový horizont roku 2030, od kdy bude digitální reporting a elektronická fakturace u přeshraničních transakcí v rámci EU povinností. Ačkoliv tedy v České republice zatím obdobné povinnosti nemáme, je vhodné tento časový prostor do roku 2030 využít pro definování cílové architektury, sjednocení procesního přístupu a strategickou přípravu na budoucí jednotný evropský rámec elektronické fakturace.