Obchodní dohoda mezi EU a Austrálií

Dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Austrálií je pro Evropu bezpochyby dobrá zpráva, ale nebylo by rozumné od ní čekat makroekonomický zázrak. EU a Austrálie dokončily jednání v březnu 2026. Dohoda má odstranit více než 99 % cel na vývoz z EU do Austrálie a podle Evropské komise ušetřit evropským exportérům hned po vstupu v platnost přes miliardu eur ročně, po přechodném období dokonce více než 1,2 miliardy eur. Komise zároveň očekává, že vývoz EU do Austrálie by mohl být za deset let zhruba o třetinu vyšší než bez dohody.

To jsou čísla, která vypadají povzbudivě. Z pohledu celé evropské ekonomiky je však třeba držet proporce. Austrálie je sice bohatý, stabilní a institucionálně bezpečný trh, ale pro ekonomiku velikosti EU nepředstavuje partnera, který by sám o sobě vykompenzoval negativní dopady vyšších cel, dražší ropy nebo obecně slabší globální poptávky. Přínos dohody bude spíše postupný, sektorový a strategický než okamžitě makroekonomický. Může zlepšit podmínky pro exportéry, diverzifikovat obchodní vazby a posílit odolnost Evropy vůči závislosti na Číně, zejména v oblasti kritických surovin. Právě přístup ke kritickým minerálům patří mezi nejvýznamnější strategické prvky celé dohody.

A právě tady se ukazuje i ono pověstné místo, kde bývá ďábel ukryt v detailu. Dohoda není bezpodmínečná liberalizace všeho. U citlivých položek zůstávají přechodná období, kvóty nebo ochranné mechanismy a některé produkty zůstávají částečně chráněné. Pro firmy navíc nebude rozhodovat jen celní sazba, ale i pravidla původu, certifikace, logistika a schopnost mít na vzdáleném trhu obchodní a servisní zázemí.

Pro český export přesto dohoda otevírá reálnou šanci. Nejspíš nepůjde o masový příběh levného spotřebního zboží, ale spíše o příležitost pro firmy s vyšší přidanou hodnotou: strojírenství, dopravní technologie, energetická řešení, specializované komponenty nebo části dodavatelských řetězců navázaných na evropské výrobce. Pro Česko tedy nejde o spásu, ale o užitečné rozšíření prostoru. V době, kdy Evropa hledá nové trhy i větší ekonomickou odolnost, je to přesně ten typ dohody, který sám svět nezmění, ale v součtu může pomoci víc, než se na první pohled zdá.