Když se zavře Hormuzský průliv

S narůstající tenzí a hromaděním americké vojenské techniky na Blízkém východě se do úvah vrací scénář, který představuje významné riziko pro globální energetickou rovnováhu. Hormuzský průliv je v nejužším místě pouze 33 kilometrů široký a jeho blokace by oddělila ropné státy Perského zálivu od světového trhu. Význam průlivu během let relativně poklesl díky celosvětovému rozvoji těžby. Přesto klíčovou námořní tepnou prochází přibližně 20 % světové produkce ropy a její uzavření by znamenalo okamžitý nabídkový šok.

Kapacita alternativních tras je omezená. Existující ropovody a plynovody umožňují obejít úžinu pouze v rozsahu kolem 3,5 milionu barelů denně, tedy asi 15 % běžného objemu. Plnohodnotná náhrada tak není realistická. Největší dopad by pocítila zejména Čína, Indie, Japonsko, Jižní Korea a další asijské země, které patří mezi hlavní odběratele ropy a plynu z oblasti Perského zálivu.

Evropa je v relativně příznivější pozici. Země Perského zálivu tvoří přibližně 5 % importu plynu a 12 % ropných produktů do EU, přičemž po energetické krizi posledních let došlo k výrazné diverzifikaci dodavatelů. Přímý fyzický výpadek by proto byl zvládnutelnější než v minulosti. Cenový efekt by však byl globální a nevyhnul by se ani evropským ekonomikám.

Trhy by reagovaly primárně růstem cen. Ze současných 68 dolarů za barel by se cena ropy mohla dle historických odhadů posunout do pásma 100 až 150 dolarů, v závislosti na délce a intenzitě konfliktu. Sekundární dopady by zasáhly logistiku i leteckou dopravu. Vzdušný koridor mezi Evropou a Asií by se posunul v závislosti na riziku o stovky až tisíce kilometrů, což by zvýšilo doby letu a náklady přepravců.

Uzavření průlivu by tak představoval další nabídkový šok s inflačními důsledky, který by testoval odolnosti světových ekonomik a schopnosti energetických trhů pružně reagovat na geopolitické napětí.