Společnost Deloitte a její předchůdci vždy brali svou práci vážně, jejich odborníkům to ovšem nezabránilo, aby se bavili. A tato zábava na sebe někdy brala fyzickou podobu – od láhve piva přes baseballový dres až po africkou pralesní ropuchu.
Připojte se k nám při oslavě 175 let působení na trhu, které má skutečný dopad.
„Naši klienti se rádi dívají na naši práci jako na nezáživnou a bez humoru,“ řekl v roce 1962 zakladatel společnosti Deloitte Norway Jacob van Tangen Kielland. „Nemusí to tak být.“
Zakladatel společnosti William Welch Deloitte s tím nejspíše nesouhlasil. Byl to muž málomluvný a vyžadoval, aby se jeho úředníci chovali slušně, zejména na veřejnosti. „Nikdy nehrál hazardní hry, ani karty. A kulečník považoval za hříšnou hru,“ napsal ve své kronice z roku 1942 o počátcích firmy James Kilpatrick. „Neměl žádného zvláštního koníčka, v mládí se nevěnoval žádnému sportu a jen velmi příležitostné si zahrál kriket.“
Opakem mu však byl jeho protějšek za Atlantikem, Elijah Watt Sells. Ten podporoval, sponzoroval a dokonce i sám hrál za firemní baseballový tým v jeho první sezóně v roce 1907. Poté dokonce objednal a vydal knihu popisující jeho úspěchy. Práce však byla na prvním místě: Tým například hrál v sobotu, ale 29. června, který je jedním ze dnů, kdy se počítají cenné papíry, se nehrálo. Pravdou však zůstává, že družstvo dominovalo nad svými soupeři – prohrál pouze jednou a zvítězil sedmkrát. Sells nicméně věděl, jak své muže udržet v pokoře: Prohráli 17:2 s týmem složeným z pracovníků na Sellsově farmě, a ačkoliv je později v sezóně porazili, Sells zajistil, že jeho farmářský tým sezónu vyhraje tím, že do něj přibral několik posil z New York Giants, kteří vyhráli Světovou sérii (World Series) v roce 1905. Profesionální baseballový tým vedl budoucí člen Síně slávy a Sellsův přítel John McGraw.
Sama společnost Deloitte se nakonec odvázala po sportovní stránce a před druhou světovou válkou uspořádala kriketové zápasy proti účetním z konkurenčního firmy Cooper Brothers & Co. (nyní PwC). A zatímco William Welch Deloitte byl známý pro „nádech strohosti ve svých způsobech“, jeho synovec a úředník Edward Allbeury také poznamenal, že byl „v některých ohledech velmi svérázný“.
Od láhve piva se značkou Touche Ross přes lesní žábu jménem „Deloitte“ až po virální ódu na organizaci z pera nadšeného nového analytika (svým způsobem nástupce dřívějších videí natočených pro interní publikum a založených na písničkách The Blues Brothers a „The Mickey Mouse Club“) se den za dnem potvrzuje Kiellandovo přesvědčení, že život v Deloitte může být jiný než nezáživný a bez humoru.
Kolem roku 1858 koupil farmářský dům s velkým pozemkem. Za značné náklady jej přeměnil na útulný dům a zřídil kolem něj zahrady, trávníky a další plochy o několika akrech; choval dvě krávy jersey, ovce, prasata a drůbež. Když začal mít vyšší příjem, začal zřejmě jezdit autem a každý den trávil nějaký čas v Hyde Parku. Byl velmi pyšný na dva plemenné poníky, kteří patřili známé Lole Montezové.
– Edward Allbeury, synovec a úředník společnosti Deloitte, o Williamu Welchovi Deloitteovi