Představme si toto: Středně velký polský výrobce automobilových součástek, topící se v tabulkách, snažící se získat komponenty nebo slitiny tak úzce specializované, že nad nimi pokrčil rameny i Google. Moji skvělí kolegové z Deloitte zavedli AI bota na zadávání zakázek – představte si ho jako nadopovaného nákupního asistenta s doktorátem ze stalkingu dodavatelů.
Buďme upřímní – AI v nákupu je jako dát batoleti kreditku. Roztomilé… dokud neobjedná 500 kilo třpytek.
1. „Ups, utekla mi desetinná čárka“
2. „Certifikace ISO? Spíš ISOm podezřelý“
3. „Otrava dat: Už nejen pro špiony“
Kategorie rizika |
Příklad z praxe |
Možný dopad |
---|---|---|
Odchylka ve specifikaci |
AI chybně interpretoval „toleranci ±0,05 mm“ jako „±0,5 mm“ v RFP |
2,8 milionu eur v kovovém šrotu |
Podvody vendorů |
Systém přidělil zakázku firmě s falešným ISO certifikátem |
Výpadek výroby na 6 týdnů |
Otrava daty |
Portál dodavatele předával AI falešná cenová data |
Překročení rozpočtu o 22 % |
Eticky slepá místa |
Algoritmus upřednostnil dodavatele s nízkými ESG standardy kvůli nižší ceně |
Poškození reputace |
Lidským vyjednavačům odzvonilo – tito boti uzavírají dohody dřív, než si stihnete dopít ranní kávu.
Ano, umělá inteligence může snížit náklady a zvýšit efektivitu. Ale nepředstírejme, že je neomylná. Náš polský „zázrak“ fungoval, protože moji kolegové napárovali svého robota na starou dobrou lidskou obezřetnost – jako když dáte do autopilotního auta volant. AI může fungovat, pokud má všechny instrukce. Jenže my, lidé, nejsme v psaní instrukcí a delegaci práce úplně nejlepší. Proto se musíme podívat, jak Golem plní úkol a na co jsme při zadání zapomněli.
Jak říkávala moje babička: „Důvěřuj, ale prověřuj.“
...A pro všechny případy schovejte třpytky.