Poučení z inflace: centrální banky musí zůstat nezávislé

Nezávislost centrálních bank je dnes považována za jeden z klíčových pilířů hospodářské politiky. Bereme ji jako samozřejmost. Zkušenosti ze 70. let ukázaly, že když vlády zasahují do měnové politiky, končí to vysokou inflací a ztrátou důvěry v měnu. Nezávislost centrálních bank proto není technický detail, ale základní podmínka pro stabilní hospodářské prostředí. Události v zámoří ovšem ukazují, že ani historická zkušenost nemusí zabránit snaze o erozi tohoto pilíře. Ostatně občas se vyskytnou i u nás snahy ovlivnit rozhodování centrální banky.

 Její smysl spočívá v tom, že měnová politika není přímo podřízena vládě a že rozhodování o úrokových sazbách či o objemu peněz v oběhu sleduje především cíl cenové stability, nikoli krátkodobé politické zájmy. Tento model se začal prosazovat od 80. let minulého století, kdy zkušenosti z předchozích dekád ukázaly, že politické zásahy do měnové politiky vedly ve většině zemí k vysoké inflaci a celkové nestabilitě.

60. a 70. léta byla obdobím, kdy vlády v mnoha státech využívaly centrální banky k financování deficitů nebo k posilování zaměstnanosti. Výsledkem byla „velká inflace“ – rychlý růst cen, který podkopal důvěru veřejnosti i firem. Ukázalo se, že politický cyklus funguje jinak než hospodářský: vlády měly motivaci krátkodobě stimulovat ekonomiku před volbami, zatímco náklady v podobě inflace a ztráty stability nesla společnost dlouhodobě.

Zlomovým příkladem byla Bundesbanka, která si už od 50. let vybudovala pověst nekompromisního „hlídače inflace“. Její přístup se stal vzorem, na němž později stavěla i ECB. Postupně se princip nezávislé měnové autority prosadil prakticky ve všech vyspělých zemích a stal se standardem moderní hospodářské politiky.

Pokud by se dnes otevřela cesta k opětovnému politickému vlivu na centrální banky, hrozil by návrat k minulým chybám – od udržování uměle nízkých úroků přes financování vládních deficitů tiskem peněz až po krátkodobé přehřívání ekonomiky. Cena by byla vysoká: ztráta důvěry v měnovou politiku, růst inflace a oslabení dlouhodobého růstového potenciálu. Nezávislost centrálních bank tak není technickým detailem, ale základní podmínkou pro stabilní prostředí, v němž se může dařit domácnostem, firmám i celé ekonomice.