Nejdražší položka státního rozpočtu: důvěra veřejnosti

Situace kolem návrhu státního rozpočtu na příští rok zůstává nepřehledná. Nemá smysl se zapojovat do přetahované o chybějící miliardy na příjmové straně nebo přebývající na straně výdajové. Možná důležitější je dopad na důvěru v instituce, na nichž je postavena česká ekonomika, resp. společnost.

Nejsmutnější je to, že laická veřejnost neví, zda věřit jedné nebo druhé straně. Nebo žádné. Vláda (v širším slova smyslu) ztrácí důvěru společnosti a pro fungování základních věcí, jako je výběr daní apod., se v takovém případě musí používat více represivních prostředků, než když společnost funguje na základě konsensu a důvěry ve vládu.

Lidé selhávají. Někdy z neznalosti, jindy záměrně. Proto existují pravidla se systémem brzd a protivah. V případě veřejných financí jsou součástí tohoto systému zákon o rozpočtové odpovědnosti, Národní rozpočtová rada a prezident.

Zákon o rozpočtové odpovědnosti bohužel není ústavním zákonem a již jednou byl dočasně vyřazen ze hry během pandemie. Proč by se to nemohlo stát znovu? U Národní rozpočtové rady není vhodně nastaven způsob jmenování jejích členů. Při určité konstelaci vlády, Poslanecké sněmovny, Senátu a ČNB se může rada snadno stát příliš závislou na vládě. Prezident ještě nikdy nevetoval návrh státního rozpočtu (v roce 2022 šlo o veto novely zákona o státním rozpočtu).

Problém je, když selhávají lidé i pravidla coby pojistky. A když se k tomu přidá chaotická komunikace, vzájemné obviňování a neochota uznat chyby, vzniká prostředí, které přispívá k únavě veřejnosti a rezignaci na možnost, že veřejné finance lze řídit odpovědně a předvídatelně. Pokud se vytratí důvěra, nejde jen o účetní bilanci státu na příští rok, ale o dlouhodobou schopnost prosazovat potřebné reformy.