Třetí krize automobilového průmyslu

Automobilový průmysl v posledních pěti letech čelil dvěma zásadním krizím, které odhalily jeho zranitelnost vůči globálním dodavatelským řetězcům. První rána přišla v roce 2020, kdy pandemie COVID-19 způsobila masivní zastavení výroby po celém světě. Následovala čipová krize od roku 2021, kdy nedostatek polovodičů způsobil výpadky ve výrobě a odklady dodávek. Obě krize ukázaly, jak silně je celý sektor závislý na plynulosti globálních toků materiálů a dílů.

V roce 2025 přichází třetí krize, tentokrát spojená s nedostatkem kovů vzácných zemin, které jsou klíčové pro výrobu elektromobilů. Čína, která dominuje těžbě a výrobě těchto kovů, omezila jejich vývoz, což vedlo k panice mezi automobilkami. Například německý výrobce magnetů Magnosphere uvedl, že automobilky jsou ochotny zaplatit jakoukoli cenu, aby si zajistily potřebné materiály. Evropské sdružení dodavatelů automobilového průmyslu CLEPA informovalo, že někteří evropští výrobci automobilových součástek již pozastavili produkci kvůli pomalému schvalování vývozních povolení čínskými úřady.

Automobilky se snaží snížit svou závislost na Číně hledáním alternativních zdrojů kovů vzácných zemin či vývojem magnetů, které se bez těchto kovů obejdou. Například americká společnost Niron vyvíjí magnety bez použití vzácných zemin a plánuje výstavbu továrny za 1 mld. USD, která by měla zahájit produkci v roce 2029. Tyto iniciativy však potrvají ještě roky, než zajistí výrobcům aut materiály v potřebném množství. Zároveň je nezbytné, aby vlády i průmysl více spolupracovaly na dlouhodobých strategiích zabezpečení surovin a investic do udržitelných technologií.

Tato série krizí ukazuje, jak hluboké systémové problémy s dodavatelskými řetězci automobilový průmysl má. Koncentrace výroby klíčových komponentů a surovin do několika geografických oblastí zvyšuje riziko náhlých přerušení dodávek v důsledku geopolitických nebo ekonomických tlaků. Pro automobilový průmysl není možné spoléhat se jen na krátkodobá řešení, ale je nutné přehodnotit celý model dodávek, investovat do domácích zdrojů, technologií bez vzácných zemin a budovat odolnější a flexibilnější výrobní sítě. Bez těchto změn hrozí, že se podobné krize budou opakovat a ohrožovat jak výrobce, tak i zákazníky po celém světě.