Cla, chaos a nejistota

Zavedení 30% cla na dovoz vybraných výrobků z EU, které v tomto měsíci oznámila administrativa prezidenta USA Donalda Trumpa, znamená další narušení globálního obchodního systému. Tentokrát však už nejde o rétorické hrozby nebo přechodná opatření. EU na tento krok zatím reaguje zdrženlivě, a trhy se chovají překvapivě klidně. V jejich reakci se ale neodráží stabilita, spíše cynismus — investoři už si na změny zvykli. Právě tato nejistota má pro firmy horší dopady než samotná cla.

Z ekonomického hlediska je volatilita prostředí horší než jeho dočasná nevýhodnost. Exportní firmy musí zajišťovat kontrakty pro několik různých scénářů, přepočítávat ceny, měnit tok zboží a reagovat na ad hoc rozhodnutí politiků. Náklady na administraci, právní servis a přesměrování logistiky rostou, stejně jako vnitřní náklady řízení. Firmy omezují investice, odkládají expanzi a raději budují větší likvidní rezervy než dlouhodobé kapacity. Výsledkem je nižší růst produktivity a eroze důvěry.

I když by se mohlo zdát, že trhy již podobné výkyvy absorbovaly, ve skutečnosti se ekonomické prostředí dostává do fáze chronické adaptace. Podniky se nesnaží přizpůsobit pravidlům, ale pouze přežít mezi jejich neustálými změnami. To zcela mění motivaci a chování aktérů: místo inovací přichází oportunismus, místo expanze útlum. Evropští exportéři ztrácejí konkurenceschopnost, ne kvůli své neschopnosti, ale kvůli absenci předvídatelného rámce.

Pro evropské podniky i politiky z toho plyne jasná výzva: nereagovat pouze defenzivně, ale vytvářet stabilní strategii. Klíčová je investice do predikční flexibility — geografické i výrobní. Evropská zdrženlivost vůči americkým clům nemusí být projev slabosti, ale spíše pokus zabránit roztočení spirály odvet, která by postihla obě strany Atlantiku. Na rozdíl od Číny, která často odpovídá tvrdě a okamžitě, EU spoléhá na sílu pravidel, diplomatických kanálů a ekonomické váhy celku. Tento přístup však musí být doplněn o reálné nástroje — od podpory hedgingu po strukturální pomoc firmám, které jsou nejzranitelnější. Jinak hrozí, že strategická trpělivost bude vnímána jako pasivita, a Evropa zůstane v roli pozorovatele, zatímco pravidla globálního obchodu se budou měnit bez jejího vlivu.