Řízení odolnosti a krizový management

Spektrum hrozeb, na které je třeba se připravit, je stále různorodější. To se týká sofistikovanějších kybernetických útoků, provozních poruch a selhání, ale i vlivů vnějšího charakteru, jako jsou geopolitická nestabilita, klimatické jevy či pandemie, jež mohou narušit dodavatelské řetězce a výrazně ovlivnit kontinuitu podnikání řady společností.

Data se stávají klíčovým aktivem a zároveň slabinou v případě, že nejsou dostatečně chráněna. Efektivní řízení životního cyklu dat, jejich klasifikace, kontrola přístupu a bezpečné sdílení v rámci i mimo organizaci je výzvou, které čelí řada firem. S tím souvisí i výzvy spojené s datovou suverenitou (zejména v cloudu) a efektivním využíváním dostupných dat.

Přesun do cloudu zvyšuje flexibilitu, ale i složitost řízení bezpečnosti, a to zejména při využívání vícero poskytovatelů. Časté problémy představuje nedostatečný vhled do samotného prostředí, chyby v konfiguraci nebo nejasné rozdělení odpovědností mezi poskytovatele a odběratele. Nedostatky v oblasti governance a monitoringu mohou vést ke zranitelnostem, únikům dat nebo nesouladu s regulatorními požadavky.

Ucelený a pravidelně aktualizovaný plán krizového řízení, který definuje role, odpovědnosti a konkrétní postupy v případě mimořádné situace, je základním kamenem pro efektivní krizový management. Jeho absence nebo neúplnost může vést k opožděné reakci na neočekávanou situaci a k neefektivnímu rozhodování, což může stupňovat dopady krize a prodloužit dobu obnovy.

Důležitost proaktivního přístupu k budování odolnosti se často podceňuje. Bez integrovaného přístupu k odolnosti a bez jasné strategie, jak chránit svou tržní hodnotu, značku, důvěru zákazníků a kritická aktiva v případě narušení běžného provozu, nejsou společnosti schopny účinně čelit krizovým situacím ani se z nich rychle zotavit.

Spolupráce s externími partnery a dodavateli představuje významné riziko, které by mělo být ve všech případech dostatečně řízeno. Mezi hlavní předpoklady efektivního řízení rizik třetích stran, zejména v případech vysoké závislosti, patří jednotná kritéria pro hodnocení dodavatelů, nástroje pro monitoring jejich výkonnosti a jasně stanovené smluvní závazky a bezpečnostní záruky.

Zvyšující se objem a komplexita regulatorních požadavků (např. DORA, NIS2, EU AI Act, EU Data Act) vyžadují systematický přístup ke sledování změn, zavádění opatření a zajištění souladu s danými předpisy. Podcenění důležitosti posouzení a analýzy dopadu a nízká míra propojení mezi právní, ICT a provozní složkou při zavádění požadovaných změn může být zásadním kamenem úrazu.