Materiál na této webové stránce podléhá autorským právům společnosti Deloitte Global Services Limited © 2012, některé z členských firem Deloitte Touche Tohmatsu Limited nebo jejich přidružených společností. Informace o autorských právech a další právní informace jsou uvedeny na odkazu Právní ujednání.
Deloitte označuje jednu či více společností Deloitte Touche Tohmatsu Limited, britské privátní společnosti s ručením omezeným zárukou, a jejích členských firem. Každá z těchto firem představuje samostatný a nezávislý právní subjekt. Podrobný popis právní struktury společnosti Deloitte Touche Tohmatsu Limited a jejích členských firem je uveden na adrese www.deloitte.com/cz/onas.
Důvody výpovědi jsou v ČR stanoveny mnohem podrobněji než jinde v Evropě |
Praha, 14. ledna 2010 – Zaměstnanci v České republice mohou dostat výpověď jen z podrobně vymezených důvodů. To je v porovnání s ostatními evropskými zeměmi spíše výjimečné. Podobně konkrétní je u vyjmenování důvodů k propuštění ze zaměstnání jen Slovensko, a to díky společnému dědictví starého zákoníku práce z roku 1965. Vyplývá to z porovnávací studie právní úpravy výpovědí, kterou provedla společnost Deloitte v osmnácti evropských zemích.
„Efekt současné úpravy je spíše diskutabilní, neboť vedlejším produktem neflexibilního rozvázání pracovního poměru může být v řadě případů deformace soutěže na trhu práce,“
— Petr Suchý,
advokát spolupracující se společností Deloitte
„Taxativní vymezení výpovědních důvodů překvapivě není zcela typické ani pro země bývalého východního bloku. Naopak, v tak sešněrované podobě, jakou užívá český, a potažmo slovenský zákoník práce, téměř nemá v Evropské unii obdobu,“ konstatoval Petr Suchý, advokát spolupracující se společností Deloitte. „Efekt současné úpravy je spíše diskutabilní, neboť vedlejším produktem neflexibilního rozvázání pracovního poměru může být v řadě případů deformace soutěže na trhu práce,“ dodal Petr Suchý.
Požadavek odůvodněnosti výpovědi dané zaměstnavatelem podle studie existuje ať obecněji či konkrétněji v každém z analyzovaných národních pracovně-právních systémů. Ve „starých“ členských zemích Evropské unie převládá spíše jen obecně formulovaný požadavek odůvodněnosti výpovědi. České pojetí důvodů k výpovědi je jako ochrana zaměstnanců srovnatelné snad jen s jiným evropským unikátem – předchozím souhlasem příslušného správního orgánu s výpovědí zaměstnavatele v Nizozemsku.
„Český zákonodárce bohužel propásl příležitost při nedávné komplexní rekodifikaci zákoníku práce přijmout kodex odpovídající potřebám moderního evropského státu a ponechal řadu institutů v podobě poplatné době před 45 lety,“ uvedl Petr Suchý.
Jako víceméně standardní prvek ochrany zaměstnanosti je při rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele v evropských zemích obvyklá určitá výpovědní doba, většinou v trvání týdnů, někde i měsíců. Na rozdíl od podrobného stanovení důvodů k výpovědi není český právní řád u výpovědní doby k zaměstnancům zdaleka nejvelkorysejší. Například Rakousko, Dánsko, Norsko či Švédsko mají, zpravidla v závislosti na délce trvání pracovního poměru, až šestiměsíční výpovědní dobu. V jiných evropských státech je naopak určitá výpovědní doba zavedena jen jako kompenzace v případech výpovědi zaměstnavatele bez uvedení důvodu.
Ještě širší spektrum řešení než u výpovědní doby lze nalézt v jednotlivých evropských legislativách v otázce odstupného či jiné kompenzace při rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem z důvodů na jeho straně. Řešení sahají od ponechání na smluvní volnosti stranám k úpravě v pracovních smlouvách, přes povinné pojištění či účast v určitém fondovém systému, odstupné hrazené zaměstnavatelem z vlastních prostředků při bezdůvodných propouštěních, nebo naopak odstupné jen při propuštění z určitých důvodů, odstupné v unifikované výši a oproti tomu odstupné ve variabilní výši, zpravidla dle délky trvání pracovního poměru, odstupné jako alternativa výpovědní doby, odstupné stanovené na návrh soudem, atd.
„Řešení výpovědní doby a odstupného přijaté v České republice nepředstavuje v evropském kontextu nestandardní cestu, a to přes zřejmé možnosti inspirace, jak ještě posílit jejich motivační či stabilizační prvky,“ uvedl Petr Suchý.
O společnosti Deloitte
Deloitte označuje jednu či více společností švýcarského sdružení („Verein“) Deloitte Touche Tohmatsu a jeho členských firem. Každá z těchto firem představuje samostatný a nezávislý právní subjekt. Podrobný popis právní struktury sdružení Deloitte Touche Tohmatsu a jeho členských firem je uveden na adrese www.deloitte.com/cz/onas.
Společnost Deloitte poskytuje služby v oblasti auditu, daní, poradenství a finančního poradenství klientům v celé řadě odvětví veřejného a soukromého sektoru. Díky globálně propojené síti členských firem ve více než 140 zemích má Deloitte světové možnosti i hlubokou znalost místního prostředí, a může tak pomáhat svým klientům k úspěchu na všech místech jejich působnosti. Více než 169 000 odborníků usiluje o to, aby se společnost Deloitte stala etalonem nejvyšší kvality.
© 2010 Deloitte Česká republika.